Katedra geomatiky Stavební fakulty ČVUT v Praze nahrála deset přednášek konference k 300. výročí Müllerovy mapy Čech.
Eva Semotanová – Jan Kryštof Müller a evropská kartografie
Jiří Martínek – Život Jana Kryštofa Müllera
Jiří Hrbek – Společnost v době Jana Kryštofa Müllera
Tomáš Janata – Müllerova mapa Království českého z pohledu kartografa
Močičková/Vokurka – Nově objevený rukopisný rejstřík k Müllerově mapě
Jiří Cajthaml – Určení kartografického zobrazení a georeferencování
Zdeněk Stachoň – Techniky tisku starých map
Václav Čada – Rukopisné mapy Jana Kryštofa Müllera
Eva Novotná – Rukopisné kopie map J. K. Müllera v Mapové sbírce PřF UK
Jakub Havlíček – Vektorový datový model a jeho zpřístupnění pomocí WMS
Působení Jana Kryštofa Müllera v oblasti kartografické tvorby spadá do období před velkými francouzskými stupňovými měřeními a před podrobnými topografickými díly Cassiniho de Thury, která určila další směr měřických a kartografických prací v Evropě. Půl století po skončení třicetileté války kartografové stále navazovali na vědecké poznatky 17. století a na vojenské měřické práce během válečných tažení.
V rámci geografických studií se vědci zajímali o stanovení přesných rozměrů a tvaru planety Země, polohy objevených zemí podle zeměpisných souřadnic a určení základního poledníku; v roce 1634 byl na popud francouzského kardinála Armanda Jeana du Plessis Richelieua na vědeckém shromáždění v Paříži přijat poledník, dotýkající se západního pobřeží ostrova Ferro (Hierro, El Hiero) v Kanárském souostroví a užívaný též ve střední Evropě.
Ve druhé polovině 17. století rychle rostl zájem o matematiku, geometrii, astronomii a další přírodovědné obory a otevíral cestu experimentální vědě. Neméně významné byly pro rozvoj geografie, zeměměřictví a kartografie objevné cesty Francouzů, Nizozemců aj. cestovatelů v 17. a v první polovině 18. století. Po polovině 17. století se např. na průzkumu a mapování severoamerické Virginie a Marylandu podílel český exulant, obchodník, cestovatel a kartograf Augustin Heřman.
Zároveň byla evropská kartografická tvorba v 17. a 18. století odrazem životního stylu tehdejší společnosti. Mapy zdobily barokní kartuše a bohatá parerga, vyjadřující slávu, bohatství a zeměpisné zajímavosti zobrazených zemí.
V tomto prostředí tvořil svá díla od konce 17. století až do své smrti roku 1721 vojenský inženýr Jan Kryštof Müller. Jeho dílo, vytvořené pro praktické účely a potřeby státu a armády, bylo díky doprovodným rytinám výtvarným skvostem tehdejší kartografie.
Příspěvek představuje životní dráhu Jana Kryštofa Müllera (1673–1721) – od jeho narození ve Wöhrdu u Norimberka, přes norimberská studia, působení v Uhrách, až po mapování Moravy (1708–1716) a Čech (od 1713). Připomenuti budou také další členové jeho rodiny.
Jan Kryštof Müller ve svých slavných dílech zmapoval geografický prostor, který nebyl liduprázdný. Jeho mapy jsou do jisté míry vhledem do uspořádání českých zemí, a tím i specifickým pramenem k poznání společnosti, jež na daném prostoru žila.
Jaké však bylo sociální prostředí, v němž se pohyboval? Jak fungovala (politicky, ekonomicky, kulturně) společnost kolem roku 1720? Co jí spojovalo a co naopak rozdělovalo? Jaké formy komunikace mohli její členové využívat a pomocí jakých nástrojů budovali svůj „přirozený svět“, prostředí, v němž existovali?
Tyto základní souřadnice doby, ve kterých žil a tvořil Jan Kryštof Müller, budou základním rámcem daného příspěvku, jenž bude spíše podnětem k zamyšlení než vyčerpávajícím pohledem na středoevropskou societu doby vrcholného baroka.
Příspěvek ukazuje Müllerovu mapu Čech po kartografické stránce a v souvislostech tehdejší kartografické produkce. Obsah je studován na příkladu sond do vybraných oblastí, jež jsou zhodnoceny ve větším detailu, obecně je věnována pozornost obsahové stránce a její aktuálnosti, legendě, použitým technikám zobrazování figurálních znaků a dalším vizuálním náležitostem mapy.
Příspěvek se dále věnuje věcnému a geometrickému srovnání Müllerových map s dalšími časově blízkými kartografickými díly. Obsah je studován v kontextu možností a schopností kartografů a vojenských inženýrů té doby a reflektuje dostupné technické a měřické metody.
Příspěvek představí nedávno nalezený pramen, který vznikl přibližně v polovině 18. století jako pomůcka k Müllerově mapě Čech. Rukopisný rejstřík poskytuje řadu informací k vybraným sídlům, včetně jejich vlastníků. Referát se zaměří na statistické využití obsahu pomocí nástrojů digital humanities, zejména GIS, a ukáže, jak moderní nástroje mohou pomoci pochopit dobové geograficko-topografické myšlení a užívání map.
Cílem příspěvku je shrnout postup a výsledky určení pravděpodobného kartografického zobrazení Müllerovy mapy Čech a dále její georeferencování do současného referenčního souřadnicového systému JTSK.
Pečlivě byly proměřeny značky zeměpisné sítě na rámu mapy, které ukazují na pravděpodobné válcové zobrazení v normální poloze s nezkreslenými rovnoběžkami se zeměpisnou šířkou 49°56’. Dále bylo určeno měřítko mapy, a to proměřením grafického měřítka a z výsledků podobnostní transformace s využitím více než 4500 identických bodů. Z této transformace také vychází střední souřadnicová chyba o velikosti 2,24 km (17 mm na mapě).
Vynález knihtisku byl klíčový z hlediska šíření informací prostřednictvím knih, ale poměrně záhy se prosazuje také v případě map. Staré tiskové techniky lze členit na tři základní skupiny a to: tisk z výšky, tisk z hloubky a tisk z plochy. Všechny se postupně prosadily i v kartografické produkci.
Tiskové desky byly zhotovovány z různých materiálů (nejčastěji dřeva, kovu, kamene a dalších). V 16. století se v kartografické tvorbě prosazuje technika rytí do kovu (tisk z hloubky), nejčastěji mědi. Zrcadlově obrácený obraz mapy může vznikat několika způsoby. Základní metodou je přímé rytí (rydly, razítky…) do připravené tiskové desky, které lze označit jako rytinu.
Dále lze identifikovat metodu leptu, která vzniká vyleptáváním kresby kyselinou (např. dusičnou). Poslední variantu představuje heliogravura (fotogravura), která vzniká fotomechanickým procesem a nastupuje výrazně později.
Příspěvek podává základní přehled tiskových metod používaných pro tisk starých map a také přehled unikátního souboru dochovaných tiskových desek díla J. Ch. Müllera. Příklady jsou demonstrovány mimo jiné prostřednictvím novotisků realizovaných v roce 2016 z dochovaných původních tiskových desek Müllerovy mapy Moravy s laskavým svolením Moravského zemského archivu v Brně.
Jan Kryštof (Johann Christoph) Müller, významný vojenský kartograf, podílející se na rozsáhlých a pro císařství důležitých projektech, získal na konci prvního desetiletí 18. století ojedinělé státní zakázky, jakými bylo vyhotovení mapy Moravy a Čech. Mapování v Čechách zahájil Müller v květnu roku 1712. Měření bylo započato v tehdy největším českém kraji Bechyňském, dále byl mapován kraj Prácheňský (1713), Plzeňský, Chebský (1714), Loketský, Žatecký, Rakovnický (1715), Litoměřický Chrudimský), Čáslavský (mapa dokončena v únoru 1717) a Kouřimský (mapa dokončena v březnu 1717). Mapování završil autor v kraji Boleslavském a Berounském (mapy dokončeny v lednu 1718).
Jsou dochovány rukopisné mapy Chebska a mapa rumburského dominia. Z obsahového, technologického i historického hlediska jsou tyto rukopisné Müllerovy mapy krajů naprosto unikátní, vznikly jako mapy původní, zobrazující území v tehdejších krajských správních hranicích se zjednodušenou a často orientační kresbou topografického obsahu v prostoru za touto hranicí přibližně v měřítku 1 : 100 000. Rukopisné mapy krajů byly podkladem pro rukopisnou mapu Čech, věnovanou Karlu VI. Mapa o celkových rozměrech 2,36 × 1,65 m byla vyhotovena v přibližném měřítku 1 : 115 000.
Až následně po provedených revizích map krajskými hejtmany J. Ch. Müller vyhotovil rukopisné předlohy pro mědirytinu mapy Čech na 25 mapových listech s připojeným jedním listem přehledovým Mappa geographica regni Bohemiae in duodecim circulos divisae cum comitatu Glacensi et districtu Egerano…A. C. MDCCXX v přibližném měřítku 1 : 132 000. Souběžně s těmito rozsáhlými zakázkami plnil J. K. Müller další úkoly.
Müllerova velká mapa Čech s titulem MAPPA GEOGRAPHICA REGNI BOHEMIAE…(1722) byla velmi žádaná, drahá a nesnadno dostupná zvláště po rozšíření zvěsti o zničení původních tiskových desek. Proto není překvapivé, že vznikaly rukopisné kopie nejen velké, ale i střední mapy s upraveným názvem MAPPA CHOROGRAPHICA novissima et completissima TOTIUS REGNI BOHEMIAE… podle J. W. Wielanda (1726). V Mapové sbírce PřF UK se dva takové originály zachovaly.
První velká mapa je neotřele koncipována na 30 listech místo původních 25 mapových sekcí. Úvodní mapová sekce s vedutou Hradčan se nedochovala. Titul díla byl rozdělen do dvou mapových sekcí. Na dolním okraji jedné sekce se objevily poznámky ke statistice sídel převzaté z desek zemských. Mapa vznikla metodou propichování. Neznámý autor ji sestavil složením 5 × 6 listů. Ruční papír obsahuje filigrán sv. Petra.
Druhým zajímavým dokumentem je rukopisná kopie Wielandovy úpravy Müllerovy mapy Čech. Tentokrát se autor držel původního rozvržení do 25 mapových sekcí. Vzorem pro doprovodnou výzdobu byly stejně jako u předešlého originálu původní kresby Václava Vavřince Reinera. Oba rukopisy budou podrobně představeny veřejnosti.
Tvorba vektorového datového modelu Müllerovy map Čech probíhala v rámci grantového projektu GAČR 205/09/P102 „Komplexní studium, analýza a zpřístupnění Müllerových map Čech a Moravy pomocí technologie GIS“ v letech 2008 a 2009 v programu ArcGIS. Nejprve byla vytvořena z původní rastrové legendy legenda digitální. Byla navržena podoba geodatabáze, která se skládala z bodových, liniových i polygonových tříd, do nichž byly uloženy prvky získané vektorizací. K vybraným prvkům byly vytvořeny vhodné atributy. Jednotlivé rastrové mapové listy byly georeferencovány afinní transformací na rozměr mapového rámu v lokálních souřadnicích 557 × 473 mm. Postupně byly vektorizovány všechny mapové listy. Následovala topologická kontrola pomocí nástrojů programu ArcGIS. Jednotlivé mapové listy a geodatabáze jednotlivých listů byly posunuty na pozici dle pravidelného rastru 5 × 5 dle původního rozměru mapy. Současně byly vyřešeny problémy na přechodech mapových listů (liniové prvky). Byla provedena kontrola identických bodů a podezřelé body byly z výpočtu odstraněny.
Na závěr byl vektorový model transformován pomocí afinní transformace do souřadnicového systému S-JTSK. S využitím mapových služeb pro rastrová i vektorová data byly výsledné datové vrstvy publikovány pomocí ArcGIS serveru a jsou dostupné na adrese https://gis.fsv.cvut.cz/arcgis/rest/services/Muller_maps
