Geografická knihovna a Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ve spolupráci s Národní knihovnou ČR a Knihovnou Katolické teologické fakulty UK pořádaly výstavu s názvem „První české muzeum: misionáři sběratelé“.
Výstava navazovala na předchozí výstavy Čeští jezuité, cestovatelé a objevitelé (2006) a Matematické muzeum (2023).
V pražském Klementinu jezuité od poloviny 17. století rozšiřovali sbírku přístrojů a kuriozit. Nazývali ji Matematické muzeum (1722–1785). Význam slova matematika byl v té době širší než dnes. Součástí muzea byly astronomické přístroje, glóby, hodiny, mechanické hračky či botanická, zoologická a mineralogická sbírka včetně odborné Matematické knihovny. V roce 1722 bylo matematické muzeum otevřeno pro veřejnost, jako jedno z prvních v Čechách i Evropě.
Exponáty pocházely většinou z misií členů jezuitského řádu, z jejich vynálezů či z darů. Jsou to například indiánské čapky, indiánský klobouk z Brazílie anebo konžský polštář z přelomu 16. a 17. století. Tyto předměty jsou dnes součástí sbírek Náprstkova muzea.
Byly zde však také jiné sbírky, například kolekce mincí, obrazů, kuriozit nejrůznějšího druhu a v neposlední řadě přírodnin. Součástí expozice byly také dva sextanty, které si pro svoji práci nechal sestrojit Tycho Brahe.
Se zrušením jezuitského řádu v roce 1773 započala zkáza muzea, které bylo zrušeno a rozprodáno v roce 1785. Některé přístroje jsou tak v současnosti ve vlastnictví Národní knihovny, například glóby od Kašpara Pflügera a Vincenza Coronelliho. Sextanty Tychona Brahe najdete ve sbírkách Národního technického muzea, další jsou v zahraničních muzeích.
Po ukončení třicetileté války odcházeli na misie i jezuité z České jezuitské provincie. Během jednoho století odjelo kolem 160 misionářů. V 18. století bylo možné se setkat s misionáři z Čech nejen v Jižní Americe, ale i v Indii, v Kočinčíně (dnešní Vietnam), v Číně, ale i na Filipínách a na Mariánských ostrovech.
Další misionáři působili v severní Evropě a v Rusku. Čeští misionáři vynikali jako odolní a vytrvalí cestovatelé, objevitelé a dobří kartografové.
Vedle duchovní služby se věnovali vědeckým výzkumům dějin. Ze svých cest posílali také vzorky do Klementina. Jezuité vynikali rovněž v dalších oborech. Byli výbornými filology, architekty, hudebníky, botaniky nebo farmaceuty.
První skupina z Čech odjela do Latinské Ameriky v roce 1678. Nejznámější osobností byl Šimon Boruhradský, zvaný Španěly de Castro, jenž působil dvacet let v Mexiku. Projevil se jako geniální vodohospodář. Podle vlastního projektu provedl stavbu vodního díla, jímž ochránil město Mexiko před pravidelnými povodněmi, které způsobily přítoky jezera Texcoco.
Zvláště působivá svědectví poskytovaly životopisy mučedníků. Spolu s páterem Janem Tilpem byl páter Augustin Strobach prvním Čechem na území Mikronésie. Působil na Mariánských ostrovech, kde byl zabit. Druhý český mučedník, páter Václav Jindřich Richter vytvořil mapu řeky Ucayali.
Roku 1684 odešli noví jezuité: Jiří Brandt, Jiří Burger a Samuel Fritz. Z této skupiny zřejmě nejvíce proslul trutnovský rodák Fritz, který v povodích Amazonky pastoračně působil čtyřicet let a stal se autorem první mapy Amazonky.
Cílem třetí české jezuitské výpravy se v roce 1686 stalo Mexiko. Je spojována se jmény bratrů Adama Gilga, autora mapy Pimerie a básníka z Tarahumary, Jiřího Hostinského.
Do filipínských misií odjeli roku 1687 lékaři a farmaceuti: Jiří Camel, Jan Haller, Vilém Illig a další. Na počest botanika Camela pak Carl Linné pojmenoval rod Camellia.
V páté výpravě z roku 1692 přicestoval do Tarahumary Václav Eymer, jenž v misiích působil přes třicet let.
V šesté výpravě (1693) do Latinské Ameriky odjeli František Boryně a Václav Bryer, ochránci Indiánů.
Filipínské výpravy z roku 1729 se účastnili Vavřinec John, Ignác Keller, Jan Kleisinger a další jezuité.
Připomínáme si také působení hudebníka, astronoma a kartografa Karla Slavíčka a jeho družiny v Číně.
Stranou nezůstává ani dlouholeté misijní působení jezuitského řádu a profesora Ludvíka Armbrustera v Japonsku.
Jezuitské sociální komuny nazývané redukce byly zmapovány v Jižní Americe a doplněny demografickými údaji.
Cestování bylo náročné. Někteří misionáři zemřeli během plavby na moři a jiné zabili domorodci. Nejvíce jich zahynulo rukou Evropanů při násilných deportacích po zrušení řádu v roce 1773.
Osudy misionářů jsou na výstavě přiblíženy ukázkami z autentických dopisů z misií.
Výstavu v Národní knihovně doprovází fotografie od Pavla Fochlera, který jezuitské misie procestoval.
K vidění je také celá řada starých map a dokumentů z misií, včetně kopie mapy Amazonky od Samuela Fritze.
Výstavu připravili Bc. Prokop Myslivec, PhDr. Eva Novotná (Mapová sbírka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze) a RNDr. Jana Vačkářová (Národní knihovna ČR).
Výstava byla k vidění od 1. 7. do 31. 12. 2024.
zdroj: web Mapové sbírky PřF UK, redakčně upraveno
úvodní foto: mapa Amazonky, Library of Congress
