Jestliže obrázek vydá za tisíc slov, pak mapa za milion. To jsou slova vypůjčená z předmluvy knihy Proč mapy lžou a není důvod s nimi nesouhlasit. Dvojnásob budou platit v masmédiích, kde je nutné podat čtenáři či divákovi jednoduchou formou maximum informací. Současnost používání map v tištěných a elektronických mediích u nás i v zahraničí je tématem tohoto článku.
Unikátní mapa zločinu
Před několika týdny jste mohli na webových stránkách Lidových novin narazit na mapu kriminality. K tomu, abyste se na ni podívali, vás vybídla lákavá upoutávka, která odkazovala na to, že uvnitř najdete „unikátní mapu“. Jejím autorem byly přímo Lidové noviny a její unikátnost podle autorů spočívala v tom, že kriminalita byla místo na kraje zobrazena pro jednotlivé okresy.
Nechme stranou kartografické přehmaty (a že jich je dost) a zůstaňme u oné unikátnosti. Každý kriminální delikt má své místo činu, které lze lokalizovat přesně lokalizovat a není pochyb o tom, že policie tato místa přesně eviduje. U dopravních informací tomu tak alespoň bylo, na podzim 2009 přibývalo hlídek v jejichž výbavě nechyběla GPS například pro přesné určení polohy dopravní nehody, ostatně webový portál dopravniinfo.cz je toho důkazem.
Nepochybně bude podobně možné lokalizovat i kriminální činy, takže odpovídajícím měřítkem podobné mapy by byla spíše přesnost na městské části či ulice, ne však na okresy či kraje. Není cílem tohoto článku dehonestovat Lidové noviny, ale položit si otázku na téma mainstreamová média a mapy v dnešním digitálním věku a zkusit na ni hledat uspokojivou odpověď. Nejsme trochu pozadu? A jak dohnat svět?
CrimeReports a Police.uk
O tom, že mapy zločinu zpracované na lokální úroveň nejsou jen snem, svědčí například mapová služba CrimeReports, za kterou stojí iniciativa jednotlivce Grega Whisenanta jde o jednu z nejrychleji rostoucích (ne však jedinou) aplikaci mapující kriminalitu v USA. O mashupu Crimereports.com jsme v GeoBusiness psali na podzim roku 2008. Od té doby uplynula spousta vody, která přinesla řadu inovací, podstata však zůstává – bodovými znaky jsou zobrazeny jednotlivé delikty na úrovni ulic včetně adres sexuálních agresorů. Uživatel si může zobrazit jen vybrané typy zločinů, například vykradení vozidla, krádež vozidla, loupeže a podobně a to za zvolený časový úsek. To je nepochybně případ, kdy jedna mapa vydá za milion slov.
Začátkem února letošního roku spustila podobnou službu policie ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a setkala se s obrovskou odezvou veřejnosti. Po spuštění údajně čelily servery 75 tisícům dotazů za minutu a 18 milionům za hodinu, což vedlo k výpadku služby. Není pochyb o tom, že zájem o takovou službu by byl i u nás.
Okresy versus ulice
Ale zpět k médiím. V onom článku Lidových novin autor srovnával kriminalitu v sousedních okresech a výsledkem interpretace dvou hodnot byla například třikrát nižší kriminalita v okrese Opava oproti sousednímu okresu Ostrava. Britský seriózní deník The Guardian se spojil se společností SpatialKey a vytvořili mapový mashup pro porovnání kriminality v různých místech Anglie a Walesu. Uživatel si vybere pro porovnání dvě lokality a při totožném měřítku i může porovnávat míru kriminality. Další možností je porovnání různých typů kriminality v jedné lokalitě. I taková interpretace může vydat za milion slov.
Kudy z toho ven?
Na jedné straně dvě hodnoty okresů, na druhé straně možnost vizuální interpretace jednotlivých typů zločinů v úrovni ulic. Jakým způsobem nabídnout novinářům silnější nástroje pro jejich práci?
Tisk, nebo lépe řečeno všechna média, čelí nutnosti snižování ekonomických nákladů a to nejen na lidskou sílu, ale i na technologie. Těžko si představit v našich podmínkách týmy designérů a kartografů specializovaných pouze na tvorbu map do denního tisku. Mohou být řešením služby jako je GeoCommons, Indiemapper či ArcGIS Online, které za poplatek či zdarma umožní uživatelům jednoduše vytvářet tématické mapy? K tomu bude třeba ze strany redaktorů osvojit si alespoň základní nástroje a především vůbec dozvědět se o možnostech tyto služby využívat.
Řada menších vydavatelů ve vyspělých zemích už to pochopila, GeoCommons využívá například Los Angeles Times, Calgary Herald, či Vancouver Sun. U nás však zbývá ještě přesvědčit dotyčné úřady o poskytování svých dat veřejnosti.
