Princip virtualizace

Všeobecně se postupy a techniky, které k dostupným zdrojům umožňují přistupovat jinak než fyzickým způsobem, označují jako virtualizace. Virtualizovat lze na různých úrovních, od celého počítače (tzv. virtuální stroj), po jeho jednotlivé hardwarové komponenty (např. virtuální procesory, virtuální paměť, virtuální hard disky apod.), případně pouze softwarové prostředí (virtualizace operačního systému). Virtualizace umožňuje izolovat veškerý použitý software od hardware počítače, tj. BIOS, operační systém i aplikace formou virtuálního rozdělení hardware. Uživatel v mnoha případech ani nepozná, že pracuje s virtuální aplikací. Příkladem může být například pracovní stanice v kanceláři, která nemá kvůli bezpečnosti pevný disk a operační systém se spouští po síti ze serveru. Pořídit si můžete například "chytrý" ADSL modem nebo firewall. Tato zařízení se dodávají v podobě „uzavřených krabiček“, které v sobě obsahují optimalizovaný hardware, operační systém a aplikační software vykonávající pouze stanovené funkce.

I v prostředí osobních počítačů PC existuje možnost, jak úplně od sebe izolovat hardware od softwaru. Můžete zkopírovat diskový obraz přímo na pevný disk. Druhá možnost je mít systému spustitelný přímo z CD, tzv. LiveCD. Obě metody disponují jistými nevýhodami a problém úplné a univerzální přenositelnosti softwaru řeší jen částečně. Třetí možností je virtualizace.

Pro virtualizované prostředí, které lze přenést na jiný, hostitelský počítač a běžet s ním paralelně, se ustálil pojem "virtuální zařízení" nebo "virtuální stroj" (angl. virtual appliance, resp. virtual engine).

Virtuální stroj je obraz počítače, který existuje jen jako model uvnitř jiného počítače. Programy běžící uvnitř tohoto stroje se chovají, jako by běžely na skutečném počítači, ale přitom nemohou nijak ovlivnit zbytek „vnějšího“ počítače.

Virtuální stroje se používají z bezpečnostních důvodů pro běh některých aplikací, aby se tyto aplikace nemohly navzájem žádným způsobem ohrozit, ani ovládnout hostitelský počítač, resp. jeho operační systém.

Ve virtuálním stroji je možno spustit také nějaký operační systém (často jiný než ten, pod kterým virtuální stroj běží) a uvnitř tohoto operačního systému pak běžným způsobem fungovat.

Nad virtuálním zařízením má uživatel plnou kontrolu, zvláště jedná-li se o virtuální zařízení postavené výhradně na open source komponentách.

Možnosti využití v geoinformatice

Pro geoinformatiku se s nástupem virtualizace otevírají nové možnosti ve způsobu nasazení, distribuce a správy webových mapových serverů, analytických GIS nástrojů.

Poskytovatelé geoprostorových dat mohou svá data nabízet spolu s funkčním virtuálním zařízením, které umožní uživatelům tato data okamžitě využít, analyzovat a publikovat na internetu, v intranetu nebo lokálně formou "off-line" serveru.

Jednou z obrovských výhod virtuálních zařízení je jejich přenositelnost a jednoduché kopírování. To může usnadnit rozšiřitelnost, dostupnost, flexibilitu, zálohování i ochranu proti napadení virtuálního zařízení.

MapSnack

Jedním z prvních geoprostorových virtuálních zařízení je MapSnack. Je to předem nainstalovaný webový mapový server se zkušebními daty, které lze prohlížet a dotazovat přes webový prohlížeč. MapSnack si můžete vyzkoušet tak, že si jej stáhnete z adresy http://www.vmware.com/vmtn/appliances/directory/187.

K jeho spuštění budete potřebovat "přehrávač" VMware Player. Ten je k dispozici zdarma na stránkách firmy VMware.

redakce, zpracováno ze stránek www.sumbera.com a cs.wikipedia.org